wz
Textové pole:
CNW:Counter

Vyjížďky

 

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

Archiv 2008

 

1  2008

 

 

10.2.2008  Druhá letošní vyjížďka. Trasu naplánoval Bajkr a protože všichni, kromě něj, měli dnes  nové stroje, pružně směr jízdy cestou upravoval tak, abychom projeli co nejvíce bahna.  V tomto směru vyjížďku dovedl k dokonalosti, ke konci  dne byla všechny kola od jeho pastuchy k nerozeznání :-)).  Počasí bylo jarní, celý den jasná obloha a relativně teplo. Prvním odpadlíkem se stal ještě před obědem  Pinkie, který pospíchal na 14 hod. k domovu. Jediným nedostatkem dnešní vyjížďky  bylo, že jsme nikdo nevzali zámek na kolo a tak jsme při obědě v Halounech seděli jako na trní, abychom při odjezdu našli ve stojanu všechny biky. 

Po jídle, které jsme vzhledem k neustálému napětí dokonce ani nestačili vyfotit, jsme pokračovali na Karlštejn, nedaleko něhož nás Bajkr nutil dělat „umělecké skupinové fotografie“, s nimiž hodlá zvítězit v letošním ročníku PRESSFOTO. Cestou zpět nás opustil hrdinný singlspeedista Pebe, který jak je z fotografií patrné, měl nevybíravou diskuzi se svojí zánovní Koňou. Jinak jsme do Prahy dojeli hromadně, dalo nám to 85 km a 1150 m převýšení. Prostě fajn den ! Fotky jsou tady. Fotil i Pebe a jeho komentované momentky jsou tu.

16.2.2008  Přes optimistické proklamace meteorologů o nadcházejícím jaru udeřily mrazy. Teplota klesla pod bod mrazu, přesto jsme se pod mostem sešli v počtu čtyř jezdců a jedné jezkyně. Ve Zbraslavské cukrárně jsme ještě nabrali na trekingu jedoucího Pupíka a v mrazivém vzduchu nabrali směr Halouny. Elině mrzli prsty na nohou, ostatním  vidlice a mému tachometru  ze zimy  přeskočilo.  Dokud ukazoval  max. rychlost během 10% stoupání 60 km/hod byl jsem ještě ochoten mu uvěřit, ale když naměřil po dlouhém výjezdu k Cukráku  nadmořskou výšku minus 3280 n/m, pochopil jsem, že něco není v pořádku.

Přes všechny obtíže jsme kolem 14 hodině dorazili k zrzavému pavijánovi a královsky poobědvali. Cestu zpět jsme absolvovali už jen ve třech, Elina s Jirkou dali přednost Českým drahám a Pupík si zavolal sběrný vůz s manželkou.

Fotky jsou tady, kolik jsme nakonec ujeli nevím, čekám až rozmrzne computer.

17.2.2008  Čím víc stupňů pod nulou, tím větší počet účastníků vyjížďky. Teploměr ráno ukazoval 9 stupňů mrazu a pod Barandovským mostem se nás sešlo hned 13 ! Během dne se ale oteplovalo, takže omrzliny se tentokrát nekonali. Dlouho jsme se z vysokého počtu účastníků neradovali, nad Černošicema se odpojil Gung-Ho a jeho skupina trenující dnes odvážného bikera začátečníka.

Nás zbylých 8 ks pokračovalo společně do Hostími, kde jsme si dali superoběd v hospodě U Grobiána. Pak nás opustili do Prahy spěchající další čtyři jezdci. Nakonec i my zbývající jsme se kvůli pokročilému času vydali k domovu podél místy zamrzlé Berounky a do Prahy dojeli po 91 km a 870 m převýšení  za tmy .  Fotky jsou tu.

25.2.2008  Těžko říci, co to způsobilo, zda globální oteplování, kometa, nebo komunisti, jisté je, že pouhý týden po tom, co se nám tvořila  námraza na helmách, probudili jsme se do slunečného letního dne. Krásné červnové počasí s teplotou vyšší než 20. st C uprostřed zimy nešlo nevyužít a tak jsme se už v deset hodin ráno sjeli pod Barandovským mostem. Směr vyjížďky navrhnul Bajkr a protože ho většina účastníků dosud neznala, trasa byla odsouhlasena. Přes Halouny, kde jsme krátce poobědvali, hnal nás sadistický vůdce až na Karlštejn. U golfového hřiště na něj naštěstí přišla velká bajkerská potřeba, což suše okomentoval, že se z nás prostě posr… A aby dodal svým slovům váhu a nám uložil za posměšné poznámky trest, byli jsme nemilosrdně nasměrováni do trnitých křovisek, kde údajně měla kdysi vést bajkerská stezka. Ať to kdysi bylo jak bylo, dnes zbyly jen houštiny plné ostrých trnů. Po prvních krvavých škrábancích se v pelotonu začaly  ozývat  hlasy vzpoury. Vzdor ale netrval dlouho,  utichl hned , jak nás oprava Trekerovy duše, probodaná trny jak řešeto, nechala na několik dlouhých minut vydychnout. Bohužel defekty na postiženém kole se neustále vracely, proto byl Treker posléze na Karlštejně propuštěn. S ním unikli ze spárů branického řezníka další dva jezdci s mumláním, že v tom chudáka Trekera přece nemůžou nechat samotného. My zbylí, kteří jsme tolik štěstí neměli, pokračovali jsme přes Karlštejn po červené k domovu. Den to byl vskutku jak malovaný a tak jsme nakonec Bajkrovi téměř dobrovolně odpřísáhli, že se nám vyjížďka líbila a že s ním pojedeme příště zas. Celkem to dnes dalo  84 km a 1300 m převýšení. Fotky jsou tady.