wz
Textové pole:

Vyjížďky

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

 

Upozornění pro slabší povahy a hnidopichy: Ne všechny komentáře u fotografií vždy odpovídají  skutečnosti !

CNW:Counter

Archiv 2009

 

1.-2.  2009

 

 

 

 

 

 

 

 

14.3. 2009  Znovu prší a prší. S napětím čekáme na sobotní ráno, zda nebe vyslyší naše prosby a aspoň na jeden den se udělá hezky. A stalo se. Sobotní ráno bylo sice pošmourné, ale mrholení konečně ustalo.  Nastal čas provětrat Černou vdovu, která byla během zimy zákeřně pokálena od anduly Pepíka. Snad bahno a brdské kaluže a brody pomohou s její očistou, doufal jsem.

Bohužel marně.

Sraz byl naplánován již na 10. hodinu ranní, sešli jsme se pouze čtyři. Vilma, Stumpa, RK a já.  Plán byl vytyčen do Haloun na oběd, po pár kilometrech jsme ale upravili trasu na „podél Berounky“.

Tudy jsme dorazili až do Let a po trase závodu Trans Bike Brdy vyšplhali na hřeben. 

Oběd U paviána se nesl ve znamení řízku s bramborovou  kaší a pak jsme se přes bahnivou louku vydali zpět ku Praze kam jsme po výživných 84 km a 700. metrech převýšení dorazili před setměním.  

Fotky jsou zde.

28.02—1..3. 2009  Po neobvykle dlouhé zimě se konečně trochu oteplilo a přišel čas provětrat pod prachem ukryté stroje. Vyrazil jsem za Vilmou už v pátek a odkrojil si tak další půlden ze své dovolené na cestu po vlastní ose.

Do Čáslavi jsem notně zabahněn přijel po čtyři a půl hodině kombinované jízdy (silnice-polňačky-cyklostezky) podél Labe a hned po přivítání jsme s Vilmou začali spřádat plány na sobotní vyjížďku.

Slibná předpověď se sice ne zcela vyplnila a první víkendový den provázelo drobné mrholení, naše natěšené bikerké duše se ale již nedaly zastrašit. A nelitovali jsme. Trasu přes Železné hory naplánovala Vilma a nutno tě za ní Vilčo :-) pochválit. Po 46.  kilometrech po horských silničkách, kde ještě vládla paní zima, jsme  neměli dost a přidali si navrch pár set metrů plavání v Kolínském aquaparku. 

A tak, když přišlo  nedělní ráno, měl pocit, že cestu do Prahy budu muset absolvovat potupně vlakem. Nakonec mě princezna z Čáslavi hrdinsky doprovodila až do Kolína, pak už jsem v sobě našel dost sil cestu do Prahy dojet po vlastní ose. První řádný kolovíkend mi přidal na display tachometru pěkných 250 km a ani cyklocomputer Vilmy nezůstal se svojí 100 zkrátka. Vše jsme fotograficky zdokumentovali a vyvěsili jako vždy sem.

29.3. 2009  Ač důrazně varován, nedbal jsem dobře míněných rad a vydal se tohoto nedělního jitra  na sraz  chrtů, chtějící pod záminkou jarní kontroly řek uhnat víc než 100 jarních kilometrů po hřebenech posázaví, povltaví a a po okolí Berounky. Počasí od rána nevybočovalo  z průměru posledních týdnů a tak bylo drobné mrholení naším celodenním průvodcem. Na srazu se nás sešlo pět, další se pak přidávali cestou.

Oběd byl, jak je u chrtů zvykem, těsně před plánovanou občerstvovací zastávkou v Kamenném přívozu operativně přesunut o 60 km dál, do Rabyně nedaleko Slap. Jistě, po silnici to tak daleko není, ovšem chrti nemají asfalt příliš v oblibě. Chtějí si vychutnávat prudké výjezdy k vyhlídkám následované nebezpečnými sjezdíky do propastí.  Podle přísloví „kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti“, tvářil jsem se dlouho, že i pro mne není většího potěšeníčka než si střihnout sjezd skrz křoviska, brodění kalnými potoky a projíždění rozmoklých luk. S přibývajícími kilometry a ubývajícími silami však mé nadšení začalo opadávat  a když jsem si jaksi mimoděk potupně ustlal v lese na mokrém kořenu, uvědomil jsem si, že jsem se zřejmě ocitl v nesprávné době na nesprávném místě.

 V dalších chvílích to se mnou šlo už ráz naráz.   Na vyhlídce nad Vltavou jsem zapomněl brýle a když jsem se pro ně vrátil zpět a přidal si tak vlastní hloupostí jeden krpálek navíc , zastrčil jsem si je ledabyle  do zadní kapsy a pokračoval v jízdě s nechráněným zrakem. A pak přišla  má poslední jezdecká chyba . Při průjezdu  křoviskem se za Teepexem ohnula velká větev a jako by na mne čekala, vymrštila se mi při průjezdu přímo proti obličeji. Nevím jestli mi zasáhla, ale jelikož jsem zůstal nezraněn, spíš se přikláním k myšlence, že čočka v levém oku mi vypadla leknutím při prudkém mrknutí. A tak se k mému handicapu ubývajících sil ve výjezdech, přidal ještě další ve sjezdech. Vždyť čočka ráže 3 dioptií nejezdí se mnou zadarmo, ale pomáhá mi vyhnout se během sjezdů překážkám. A tak jsem pochopil, že jsem se hřál ve výsluní chrtí vyjížďky dost dlouho a nastal čas loučení.

 Přes Krňany a Štěchovice jsem se již bez dalších příhod a vrátil potupně na svojí domovskou základnu. I tak mi dnešní den dal pěkných 95 km a 1200 m převýšení.

A když teď na uplynulý den vzpomínám v teple svého pokojíku obklopen naleštěnými koly a sledován obdivným zrakem papouška Pepíka musím říct „ díky chrti, bylo to fajn“ :-) Moje fotky jsou tady a další od Teepexe zase tady