wz
Textové pole:
CNW:Counter

Archiv 2008

 

1.-2.  2008

3.2008

 

 

 

Bikový obchod, který Vás nenechá ve štychu

Spřátelené stránky:

Vyjížďky

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

 

Upozornění pro slabší povahy a hnidopichy: Ne všechny komentáře u fotografií, vždy odpovídají  skutečnosti !

12.4.2008  Závod „Přes dva kopce 2008“. Je to právě rok, co jsem absolvoval svůj první Maraton a tak jsem měl silnou motivaci, zlepšit proti loňsku svůj čas i umístění.

Den pro mě nezačal moc mile, neboť po noci plné divokých snů o tom, jak jsem se za asistencí světových zpravodajských  televizí  zřítil z několikametrových stupňů vítězů, mě budík probudil už v šest hodin ráno. Snad vlivem toho, že byla sobota, snad pod vlivem divokých snů, místo abych se šel oblíkat, zasedl jsem k počítači a u kafíčka v klidu posnídal. Ze sobotního klidu mě vyburcovaly až esemesky, že všichni jsou už na cestě k mému domovu. Vypukla panika, jejíž následky ponese můj byt ještě po několik dní. Vylité kafe, hektolitr vody na zemi v koupelně, mazivo na řetěz rozmatlané po podlaze. Ve chvíli, kdy telefon již neodbytně zvonil, že auto je před domem, zjistil jsem, že jsem někde ztratil víčko od mého vaku na vodu. Běhal jsem zoufale po bytě s naplněným camelem, až jsem nakonec do otvoru nacpal víčko od minerálky a  ucpal igelitem s gumičkou.

 

To už byli všichni ostatní před domem. Naložili jsme na střechu kola a vyrazili do Jedomělic.

 

Po příjezdu    malá víska přetékala závodníky. Zaparkovali jsme na náměstí a odprezentovali se.  Do startu zbývala ještě hodina a půl. Vzhledem k zimě jsme se projížděli po okolí a zahřívali ztuhlé svaly.

Třicet minut před startem začala hrabat Elina v kufru auta ve svých osmi příručních taškách. S napětím jsme sledovali, co z toho vyleze. První se na asfaltu objevily záhadné zkumavky, pouzdra s hmotou různých barev a kapalina neznámeho složení. Doping ! vyvalili jsme oči. Vše je legální, oponovala nepřesvědčivě Eli a když začala za mumlání jakýchsi vědeckých zaklínadel směsici míchat, propukli jsme v bujaré veselí. Mne ovšem záchvat smíchu rychle přešel, když jsem se dozvěděl, že se mám stát pokusným živočichem právě já. Po chvilce reptání,  pozřel jsem tu nepříliš chutnou hmotu  abych měl klid a odebral se na místo startu.

Tou dobou již bylo startoviště plné závodníků, zařadil jsem se tedy někam do druhé půle startovního pole. Pak se ozval  výstřel.

Nikam jsem se nehnal a čekal, až se pole trochu rozjede. Po úvodní rovince, a neodmyslitelném  průjezdu stodolou se začalo oddělovat zrno od plev. První závodníci začali odpadat a občas jsem uviděl nešťastníky měnící v příkopu duši po defektu.  Jelo se relativně v klidu, trať nebyla nijak přetížena, takže i srážek bylo málo, pokud vůbec byly nějaké. Trať byla skvěle značena, nevadilo mi ani když jsem jel chvílemi sám, zabloudit se snad ani  nedalo. Kolem dvacátého kilometru přišla slavná horolezecká pasáž, s bikem na ramenu jsem ji zdolal bez pádu.  Přes nepříliš optimistickou předpověď vysvitlo sluníčko a teplota vyšplhala místy až k 16 stupňům. Na občerstvovacích zastávkách jsem se příliš nezdržoval, ve svém obřím vaku od Bajkra jsem vezl 5litrovou zásobu tekutin, pomeranče a banán ale na stanovištích přišly k duhu.

Krize přišla ve chvíli, kdy jsem zjistil, že tou dobou jsem loni už protínal cílovou pásku. Přišla snad investice do mého nového bajku vniveč ? Můj svět zčernal. Na co se proboha tady ty starej vole honíš ? Infarktu se Ti zachtělo ?! Začal jsem zuřit. V tom za zatáčkou vykoukla cedule s nápisem „do cíle 4 kopce“. V ten okamžik jsem  svět viděl přes krvavou mlhu. Tak oni si ze mě ještě budou utahovat ?   Měl jsem neodolatelnou chuť vraždit, naštěstí nebyla široko daleko žádná oběť. Tady už mě neuvidí, zlatej branickej řezník, tomu aspoň můžu hned na místě vynadat ! Slzy jsem měl i ve svém požehnaném věku na krajíčku.

Na závodění mě přešla chuť. Zajel jsem ke kraji a v klidu se došel do lesíka vymočit. Kolo jsem odložil do křoví a pomaloučku  protáhl ztuhlou kostru. Už se honit nebudu, tím všechny vytrestám...usmíval jsem se pod oholené fousy. Volným tempem  jsem dojel k  občerstvovačce s číslem 4. Tou dobou jsem měl podle svého itineráře být již 30 minut v cíli. Během vnitřních sebelítostivých rozhovorů jsem zaslechl dialog obsluhy se závodníky. „Dnes to všem v tom bahně jede pomaleji, před Vámi je asi kolem 70 závodníků…“ Zbystřil jsem. Cože !? To ale plním své cíle, umístit se v první polovině závodního pole !

Cítil jsem, jak se mi znovu do ochablého těla vrací energie. I Černá vdova opřená o nedaleký sloup elektrického vedení jako by směrem ke mně  nedočkavě zaržála. Vyhoupl jsem se do sedla a byť poněkud trhavým pohybem, roztočil jsem znovu zdřevěnělýma nohama šlapací střed.

Poslední kopec jsem vyběhl po svých jak postřelená srna a ač byly obě mé nohy zužovány oboustrannou křečí, prolétl jsem  cílovou pásku,  jako bych bojoval o místo na stupních vítězů.

Výsledky ještě zveřejněny nebyly, ale na nástěnce jsem se našel pod pozicí 82., což je pro mne velký úspěch. Po dobrém gulášku a tombole jsme se i s parťáky dobelhali k autu a po 18. hodině dojeli do Prahy. Fajn den a velká pochvala pořadatelům za skvělé značení a bezchybné zajištění závodu !

Délka tratě mi vyšla na 81 km při převýšení 1450 m.

Výsledky závodu jsou tady

Pár fotek co jsem na parkovišti nasnímal najdete tady.

26.4.2008  Poslední dubnová vyjížďka nedopadla dobře, ale díky přilbě jsem jí přežil. . .Všechno, co s ní souviselo a hlavně předcházelo je tentokrát  tady !