wz
Textové pole:

Vyjížďky

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

 

Upozornění pro slabší povahy a hnidopichy: Ne všechny komentáře u fotografií vždy odpovídají  skutečnosti !

CNW:Counter

Archiv 2009

 

1.-2.  2009

3.2008

 

 

 

 

 

 

 

 

5.4. 2009  Nedělní výletní vyjížďku s cílem pozávodního provětrání dolních končetin jsem si dovolil svolat osobně. Sešli jsme se v šesti, cestou jsme ještě přibrali Lucku a její velký cestovní batoh, který by se díky své velikosti dal s trochou nasdsázky považovat za samostatného účastníka vyjížďky. Jelikož nedorazil nahlášený jezdec, který již předem odmítl jako cílovou destinaci Halouny a žádný další odpůrce tohoto směru se nenašel, vyrazili jsme právě tam. Tempo bylo skutečně pohodové, pokud bychom ještě více zvolnili, padali by již někteří nevyvážení  jezdci z kola.

Díky rychlosti jsme dorazili do Haloun  ve 14 hodin, výběr jídel byl ale dostatečný.  Tam jsme potkali dnes osamělou bikerku Mirču a nabídli jí účast v našem týmu. Zprvu se zdráhala s argumentem, že nemá letos mnoho najeto, ale po pár kilometrech pochopila, že ve 101. kolopěší se na najeté kilometry nehraje, tempo zpravidla určují Ti, kteří zrovna jdou pěšky.

Přes Babku jsme sjeli klasickým sjezdíkem do Let a po pravém břehu Berounky se s mnoha menšími i většími přestávkami vydali zpět ku Praze. Celkem nám dnešek na tachometrech přidal nedělních 82 km a rovných 1000 m převýšení.

Nezbytná fotodokumentace je přiložena zde.

 

19.4. 2009  Nedělní vyjížďku, jak už je poslední dobou téměř pravidlem, svolal Teepeex. Trasu dokonce  zveřejnil online, takže všichni předem věděli do čeho jdou. Já se nezúčastnil hned od začátku, ale z Prahy jsem vyrazil z dvouhodinovým zpožděním. Můj orientační smysl opět nezklamal, špatně jsem si přečetl směr jízdy vyjížďky a tak jsem trochu pronásledoval sám sebe. Díky mobilnímu spojení s plukovníkem Koldou jsem ale u Bubovic chytil horkou stopu a vše již vypadalo nadějně. Těsně před posledním sjezdem do Loděnice, kde tou dobou sídlila hlavní Teepeexova skupina, jsem však potkal skupinu pod vedením Meduzy. Ten mě zmátl tvrzením, že všechny skupiny mají sraz u Grobiána v Hostími a  i díky tomu, že mě už nebavilo putovat napospas vlastnímu orientačnímu nesmyslu, přidal jsem se k nim. Po terením sjezdu jsme však U Grobiána našli pouze menší skupinku zběhů, kteří se rovněž od Teepeexovi  skupiny oddělili a již neměli v úmyslu se k ní připojit.  Společně jsme tedy poobědvali a ve třech (Meduza, Viktor a já) vyrazili znovu na stíhací jízdu Teepeexova hlavního voje.  S Meduzou v čele nebyl problém je dohonit a kupodivu ani v členitém terenu objevit. Pok už jsme v devítičlenné skupině pohodovým tempem procestovali romantické údolí Kačáku a dále přesně dle zveřejněného plánu projeli zbytek trasy.  Dnes našlapáno celkem 99 km a překonáno 950 m převýšení. Fajn vyjžďka lidi !

Moje fotky jsou tady,další fotky od Eliny zde.

8.- 13.4. 2009  Bylo to někdy uprostřed ledna, kdy Juli vyhlásil jarní setkání bikerů s názvem Velikonoční Sázava. Ubytování v dřevěných chatkách v té době vypadalo trochu jako sebevražda, ale Julimu se nakonec podařilo na duben zajistit letní počasí. Akce probíhala celý týden, s Vilmou jsme však kvůli pracovním povinnostem dorazili až ve čtvrtek večer. Škoda jen, že těch pár dnů tak rychle uteklo.  Celá akce z našeho pohledu je  náležitě zdokumentována den po dni zde. Další fotky od talentovaného fotogafa Teepeexe jsou tady. Díky všem za prožití skvělých Velikonoc ! Pro účastníky  pár fotek v plném rozlišení. Náhledy jsou  pod textem.

4.4. 2009  Onoho sobotního dne, kdy Barack Obama křižoval se svým Air Force One prosluněnou oblohu nad Evropou, vzhlíželo pár set českých bikerů k nebi a na amerického guru si ani nevzpomnělo. S napětím očekávali, zda na dnešní den vyjde pohádková předpověď počasí, kterou nás již týden omračovaly rosničky ze všech televizních i internetových stanic.  A světe div se ! Oni se nespletli ! 

Ráno bylo bez mráčku a slunce  svítilo jak v červenci. Pár set českých bikerů s potěšením naložilo své za dlouhých zimních večerů upgradované dvoukolé milenky a vyrazili směrem k Jedomělicím nedaleko města Slaný.    Já se na místo startu dostal díky ochotě  Darksona a Eriky, kteří mě i s Černou vdovou naložili do svého automobilu (tedy mě dovnitř a Vdovu na střechu ).  Tímto moc díky za luxusní přepravu :-)

Start dlouhé tratě o délce 84 km, byl naplánován na desátou hodinu a sešlo se nás tam na dvě stovky.  Opět mi zaujalo  zřejmě rituální předstartovní vykonávání malé potřeby některých závodníků přímo u startovní pásky. Sám jsem si odskočil 20 minut před startem a nemusel za celý závod. Co to proboha chlapi pijete ? :-))

Nutno ale ocenit, že tento zvyk je  dán jen cyklistům a ty se pohybují díky bohu  po zemi a nemohou svou činností napáchat větší škody. Když jsem totiž během mládencovy potřeby útrpně otočil oči k nebi a přímo nad sebou spatřil kameramana na motorovém rogalu, s úděsem mi došlo, že v jeho případě by se tento celkem neškodný rituál změnil ve zbraň hromadného ničení.

Ale dosti mentorování,. Závod byl odstartován. A už letíme po polňačkách, silnicích, lesích. A hned následují  průjezdy stodolami i přejezd přes žebřiňák,  což ke zdejšímu závodu patří jako k nedělnímu knedlu-zelu plzeňská dvanáctka.

A tak nám závod ubíhá jako o závod, většina tratě (až na uměle zavodněný Taxxisův příkop) byla prosta bahenních lázní. Slunce nám na trať vytrvale  svítilo a teplota dosahovala až 21 stupňů. Dá se snad ještě něco víc přát ? Snad, snad už  jen spoustu občerstvovacích zastávek se stoly prohýbajícími se pod mísami a talíři s jídlem a pitím, dobře viditelné naváděcí značky a pohodové kolegy závodníky. Přání jako z pohádky  ?  Taky bych nevěřil, že tohle všechno lze mít na jednom jediným závodě, teď ale mohu místopřísežně prohlásit, že dnes z toho nechybělo vůbec nic!  Zatím nejdokonalejší závod z těch zhruba deseti co jsem za život absolvoval. Takže všem, co na tom mají zásluhu, jedno velké díky ! A za rok doufejme naviděnou :-)

Fotky se jistě brzy objeví na oficiálních stránkách závodu a výsledky by co nevidět měli být tady

V celkovém pořadí jsem 65. s časem 4:45:13, to je 1. hodinu a 28 minut za vítězem.

 

 

26.4. 2009  Snad bych mohl dnešní vyjížďku nazvat jako „ukradenou“, ale tím bych jen dopřál radost zlomyslnému původci vzpoury, buřiči Bajkrovi. A navíc by to byl název ne úplně pravdivý, neboť se nakonec vše v dobré obrátilo a vyjíždka se mi vrátila po hodině opět pod kontrolu. Ale po pořádku: Protože i já jsem již částečně unaven každotýdenními výlety do Haloun, rozhodli jsme se s Vilmou protentokrát učinit malou změnu.  Jako cílovou destinaci byl vybrán  Záhořanský potok, svou nenáročností vhodný i pro téměř rekreační bikovou turistiku. A aby nám cestou ve dvou nebylo smutno, svolali jsme  kromě 101. kolopěší divize všechny, kteří měli chuť se projet aspoň jednou bez závodních ambicí. A ejhle ! Sešlo se nás  dobrých 25 lidí ! 

 Trasa vyjížďky byla dána předem, čas a místo oběda taktéž, přesto jsme nakonec jedli ve třech různých restauračních zařízeních. Co tuto neplánovanou změnu způsobilo přesně neznám, neb jsem tou dobou dlel na chvostu vyjížďky, ale z vyprávění ostatních jsem pochopil, že za vším byl opět kardinál Richelieu bike-fora alias Marcel, též známý jako Branický řezník.  Po té co se po příjezdu mnohočetné skupiny usadil ke stolu jako paša a oslovil vyděšeného číšníka slovy „přines bufet, šmudlo“, byl bez milosti ze zařízení vyhoštěn. Místo aby se personálu omluvil, stoupl si jako tribun lidu na vyvýšené místo a obloudil ostatní líbivými slovy o jakési zaslíbené restauraci dole v údolí, kde pivo a jídlo téměř zdarma je. A tak není divu, že jsem nakonec zůstal v itinerářem pečlivě naplánované restauraci jen se svými dvěma nejvěrnějšími.  Pojedli jsme  však jako králové a dali se do pronásledování hlavní skupiny, roztroušené podél celého Záhořanského potoka. Protože po té, co jim Řezník nasliboval hory a doly, za ďábelského smíchu  uprchl do lesů a ostatní nechal na holičkách. Naštěstí se nám nakonec podařilo posbírat znovu všechny účastníky a v Davli jsme dnešní vyjížďku oficiálně ukončili. Protože však den byl stále ještě mladý, vyrazili jsme na malé vyjetí přes Hřebeny až k Berounce a odtud podél vody do Prahy. Tam se tachometr zastavil na hodnotě 85 km a měřič převýšení ukazoval 830 m. Fotky jsou tady!  Další fotky od Pebeho jsou zde, od Teddyho tady a tradiční Seržův reportík zde. A díky všem za spoluúčast !