wz
Textové pole:

Vyjížďky

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

 

Upozornění pro slabší povahy a hnidopichy: Ne všechny komentáře u fotografií vždy odpovídají  skutečnosti !

CNW:Counter

Archiv 2009

 

1.-2.  2009

3.2009

4.2009

 

 

 

 

 

 

 

1.5. 2009  Malá komorní vyjížďka ve čtyřech by ničím nevybočila z tradice posledních týdnů, kdyby to nebyla první akce, jejíž velení bylo svěřeno M. Bajkrovi, řezníkovi z Braníka. Ač v zimě nejezdil a celé jaro se na kole trápil, vrátil se na 1. máje s celou parádou. O tom koneckonců svědčí i fakt, že ze čtyř účastníků jsem bez krveprolití vyjížďku  dokončil jen já.

Například Radek Kolda takové štěstí neměl a s mnohačetnými zraněními na rukou a noze byl v polovině vyjížďky eskortován za pomoci méně zraněného Stevense do Prahy po silnici. Ač jsem se řezníkovi pokusil uniknout tvrzením o nutnosti hochy doprovodit, neboť jsem na základní škole absolvoval kurs první pomoci, nebyl jsem uvolněn a musel Bajkra doprovodit  ještě na  okruh  přes Kamenný přívoz-Medník-Pikovice-Davli-Libeř a Dolní  Břežany. Teprve tam si podařilo bleskovým únikem mezi auty zmizet řezníkovi z očí a dostat se Břežanským údolím ku Praze.

I tak můj tachometr naměřil 107 km s převýšením 1550 m .

 

Fotky z mého Panasonicu jsou tady, spousta dalších od Bajkra pak zde

8.—10. 5. 2009  Víkend prodloužený o státní svátek jsem si ještě nastavil půldenní dovolenou a hned z práce vyrazil s Černou vdovou za Vilmou do Kolína. Počasí bylo slunečné a tak jsem tradiční trasu podél Labe trochu upgradoval přes Kersko a několik dalších zajížděk. Po 90 km mě Vilča naložila nedaleko Kolína i s Vdovou do své Fabky a vyrazili jsme na chalupu ve Šluknovském výběžku. Po mnoha objížďkách jsme tam kolem 22 hodiny dorazili.

   Ráno jsme si trochu přispali, posnídali a pak už jen očekávali příjezd přátel ze 101. kolopěší. Ti se před chalupou objevili v Marcelově Bajkrbusu v 11 hodin a 30 minut ve složení Plukovník, Elina, Bajkr a Radius.

Po jejich ubytování jsme všichni vyrazili na malý průzkum šluknovského výběžku a večer si opekli na ohni buřty. Nejvýznamnější událostí prvního dne bylo, když Vilma chytla do lýtka během jedné hodiny tři klíšťata.

 Fotky z prvního dne jsou zde 

    Na sobotu jsme měli naplánován výlet do Lužických hor, kde se dnes jel  MTB Maraton Malevil Cup. Vyrazili jsme již v 10 hodin ráno s celou skupinou, bohužel Marcel tento den vstával zřejmě levou nohou a tak se neustále snažil naši akci torpedovat. Nedali jsme  se však zviklat a tak  Bajkr dostal pod Jedlovou horou  mapu a prostor pro vlastní realizaci.

Jelikož jsme měli oprávněnou obavu, aby se v horách neztratil, obětovala se Elina s Radiusem, že ho doprovodí a budou mu dělat společnost. My tři zbývající jsme dodrželi původní plán a po průjezdu přes Německo, jsme se průsmykem u vesnice Krompach dostali do prostoru kultovního MTB závodu. V cíli jsme pak poklábosili se spoustu kamarádů a zakoupili za super cenu památeční ponožky a další suvenýry.

Cestu zpět jsme realizovali  po turistických stezkách Lužických hor i Českosaského Švýcarska na obou stranách hranice a tak jsme do Mikulášovic dorazili až těsně před soumrakem.

V restauraci U Vladaře jsme se znovu sešli s druhou skupinou, plni zážitků popili několik piv, povečeřeli a příjemně unaveni se vrátili do chalupy…

Fotky z druhého dne jsou zde

Neděle se již nesla ve znamení odjezdu. Přesto jsme kola ještě využili a během dopoledne si jako aperitiv zajeli výjezd k rozhledně Tanečnice. Ač nepršelo, počasí už nebylo tak dokonalé jako minulé dny.

Brzy odpoledne vyrazila na zpáteční cestu Bajkrova skupina  a asi o dvě hodiny později jsme se na cestu k domovu vydali i my s Vilčou.

Fotky z posledního dne bikování na severu jsou tady ! 

 

Fotil taky Bajkr, jeho fotky jsou tady. A další fotky pořizoval i  Radius, ty zatím nejsou nikde :-)

22.—24. 5. 2009  Tak toto byl úplně nejvíc cyklistický víkend měsíce května. Ve čtvrtek večer přijela Vilma i s kolem za mnou do Prahy a v pátek, kdy jsme si v práci vzali oba dovolenou,  vyrazili jsme po vlastní ose do Čáslavi. Cestou jsme sice docela statečně promokli,  ale i přes nepřízeň počasí jsme po 111 km (s převýšením pouhých 350 m ovšem.) dorazili do cíle. V sobotu  jsme pak dopoledne navštívili Open Day v Chotusicích u Čáslavi a pak si maličko zakroužili po okolí přes Seč a Železné hory. Výsledek byl 80 km ( při převýšení 900 m), tentokrát už bez deště. A na neděli mi pak kromě plavání v kolínském Aquaparku a pojídání výborných domácích knedlíků s borůvkami (made by Vilma) zbyla cesta domů. Vilča mi pěknej kus doprovodila, víkend jsme tak uzavřeli na 300 km, což mě cyklisticky naplnilo minimálně na celý příští týden. Nebo aspoň do víkendu :-)). Jinak moc fajn 3 dny! Fotky jsou tady.

14. 6. 2009  Po loňském úspěšném dobytí bájného kopce Plešivec, kde jsme na místo vlajky vztyčili svého velitele Meduzu (více zde), přišel čas pro zopakování tohoto hrdinského skutku i v letošním roce. Ve spolupráci s Twisterem jsme  navrhli  účastníkům bikefora tento cíl k posouzení a posléze jsme začali pilovat detaily nevšední výpravy.

Sraz byl určen na 9.30hod a na domluveném místě se nás sešlo 9, (Nepočítáme-li Bajkra, který přijel na silničce pouze na kukandu) . O pár kilometrů dále jsme na Zbraslavském náměstí přibrali ještě Pendolina a Teepexe, kteří se díky znalosti brdských velehor stali od té chvíle faktickými vedoucími výpravy.  Tempo, které krátce po startu nasadili možná odpovídalo  vzdálenosti, která nás čekala a potřebě vrátit se za světla zpět, nicméně už na druhém kopci nad Zbraslaví přineslo nechtěné ovoce. Ztratili jsme prvního člena výpravy, jehož osud, jméno ani podoba nejsou do této chvíle známy. Jen mezi domorodci se od té doby traduje, že ve zdejších kopcích straší a bikeři mířící na brdský hřeben si občas stěžují, že je pronásleduje jakýsi stín nutící je vyjet kopec rychlostí přes 30km v hodině. 

Co je na této pověsti pravdy netuším, ale skutečností je, že se náš počet snížil na osm. A nebyla to ztráta poslední. O pár desítek kilometrů dál, na křižovatce nedaleko sjezdu k Halounům nás opustil Gad. Pokračovali jsme tedy v sedmi. Mnohým z nás, které odkojily westerny, tento počet dodával jistou dávku sebevědomí, kterou si nahrazovali své fyzické síly. Bohužel ani tento početní stav nebyl konečný. Nedaleko Stožce se náš počet kapitulací  bajkera s podivným jménem nej.holka snížil na konečných šest. Jmenovitě: Pendolino, Teepex, Twister, Fenous, Strejda a já jsme po  peripetiích v jakémsi pralese nedaleko Kuchyňky, kde nám  Pendolino chtěl za každou cenu ukázat jakýsi luxusní sjezdík, úspěšně dorazili do Jinců. Zde jsme pod bájným Plešivcem příjemně poobědvali a krátce po druhé hodině zahájili zteč na vrchol. Kdo se při obědě nehlídal a přežral se jako já, trpěl.  Pendolino nepochybně počítal s dalšími ztrátami na lidském materiálu, neboť společně s Teepexem a Strejdou nasadili tempo, za které by se nemusel stydět ani motokrosový jezdec. Přežil jsem jen díky svému výcviku ve 101. kolopěší divizi, kde jsme se vždy drželi hesla, „nemůžeš li jet, počkej až všichni odjedou, nenápadně slez a  šlapej“.  Vyšlo to. Po 40 minutách jsem chvíli po ostatních hrdě stanul na vrcholu hory.  Cestou vzhůru nejenom,  že jsme nikoho neztratili, ale naopak  jsme našli Bumeragistu, který se na Plešivec jakoby náhodou jel právě projet. A tak nás znovu bylo statečných sedm.

  Cesta zpět se od té loňské výrazně lišila. Tehdy jsme vedoucího Meduzu umluvili na jízdu po silnici, teď zvítězila terení varianta. Cesta to byla nekonečná. Kořeny, výmoly, kamenné pole, zarostlé louky. Chtěl jsem se ztratit, ale kolegové mě vždycky našli. Někde na 90km  mě již definitivně  opouštěli síly, naštěstí Halouny byli blízko. Pozdní večeře mě znovu postavila na nohy, ty mě ale díky křečím příliš neposlouchaly.

Tradičním sjezdem do Řevnice jsme sjeli k Berounce a společně rychlostí překračující 35 km/hod dojeli do Dobřichovic, kde Fenousův defekt způsobil konečné rozdělení skupiny.  Pendolino a Teepex spěchající ku Praze pokračovali neprodleně dále, my ostatní jsme počkali na opravu děravé Fenousovi duše. Těšil jsem se, jak si těch zbývajících pár kilometrů užiji poklidné tempo, ovšem bakterie chrtí chřipky byla již rozeseta i mezi ostatní účastníky vyjížďky. Twister nasadil ďábelské tempo a na tachometru bylo číslo 35 km/h během chvilky znovu.

V Černošicích jsme s Twisterem a Strejdou přejeli Berounku a pokračovali dále ke Zbraslavi, zatímco Fenous mířící do Holešovic zůstal na levém břehu.

Do Prahy jsme přijeli po 21 hodině. Twistera a Strejdu jsem v divokém tempu opustil u Modřan, kde mě zastavila křeč do levého stehna.

Po kratším odpočinku jsem již bez příhod dorazil těsně před setměním domů. Tachometr v té chvíli ukazoval 132 km a výškoměr se zastavil na 1884. nastoupaných metrech. Fajn den, na který hned tak nezapomenu. Díky za něj chlapci ! :-)  Fotky jsou tady!