wz
Textové pole:

Vyjížďky

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

 

Upozornění pro slabší povahy a hnidopichy: Ne všechny komentáře u fotografií vždy odpovídají  skutečnosti !

CNW:Counter

Archiv 2010

 

1.-3.  2010

4.-5.  2010

 

 

 

 

 

 

12 6. 2010  Sobotní dopoledne  jsem měl pracovní, odpoledne jsem chtěl podniknout nějaký malý výletek na silničce.  Ve čtvrtek se ale za mnou stavil do obchodu Meduza, že se chce jet podívat na 24hodinový závod horských kol do Liberce. „Přijedu tam vlakem a cestu zpět dáme spolu“ napadlo mě. Meduza se zamračil a nazval mě hysterkou. „Přece nepojedeš vlakem“ rozčílil se. „ Pojedeme spolu odpoledne, vrátíme se v noci“ rozhodl. No moc se mi to nezdálo, ale nakonec jsem souhlasil.

Vyjeli jsme ve 13 hodin za teplého slunečného počasí. Meduza mi rychle protáhl Prahou, na smafory si jako obvykle nehrál a už jsme uháněli do Lberce. Přes Český Dub a úpatí Ještědu jsme kolem 18 hodiny dosáhli závodiště ve Vesci, kde probíhal 24hodinový závod s názvem Těžká Pohoda.

Meduza hned zkušeně zamířil do stánku plného drátů a různých přístrojů. Tam mu zdarma, zřejmě v domnění, že je závodník, omotali nohy elektrodami a pustili do něj proud. Meduzovi začali nohy vesele poskakovat a na  tváři se mu rozzářil blažený výraz. Pak jsme pojedli několik klobás, vypili něco kofoly a piva, pozdravili se s kamarády a za rychle se kazícího počasí  vyrazili v 19 hodin na zpáteční cestu. Průtrž mračen nás dostihla 20 km od Liberce., přečkali jsme jí v lese pod stromy, ale mokří jsme byli i tak skrz na skrz. Já měl naštěstí v batohu aspoň lehkou větrovku, chudák Meduza klepal je v dresu kosu až do Prahy. Tam jsme dorazili v 1 hodinu v noci po 234 km. Vykoupal jsem se, padl do postele a spal až do 11 hodin. Fotky ze závodu a jízdy tam a zpět jsou tady.

26 6. 2010  Přejezd Brd není akce, která se pořádá každý týden, vyžaduje už trochu organizačního ducha a synchronizaci  s jízdním řádem Českých drah. Vzhledem k tomu, že trasa je  dost přes 100 km, jsou předem odsouzeni k neúčasti lenoši,  notoričtí spáči a jiní noční ptáci. Mě osobně vstávání v šest hodin netěší, ale protože jsem se Přejezdu Brd dosud nikdy neúčastnil, což lze v kruhu bike-fora považovat za ostudné, rozhodl jsem se překonat sám sebe a v 7.15 dorazit na sraz na Hlavním nádraží.

Sešlo  se nás tam jedenáct odhodlaných jezdkyň a jezdců, zakoupili jsme skupinovou jízdenku, naložili kola do vyhrazeného vagonu a usadili se v kupe. Na Smíchově přistoupilo dalších pět bikerů a tak nás do Březnice, kde jsme začínali vyjížďku, dorazilo celkem 16. Do vojenského újezdy Brdy jsme vjeli asi po 40 minutách a po další hodině jsme stanuli u krásných Padrťských rybníků, kde jsme pořídili skupinové foto. . A bylo to až na jeden okamžik naposledy toho dne, kdy  náš peloton byl viděn v plném počtu. Rotroušeni do třech, nebo čtyřech skupinek dorazili  jsme kolem 14.30 do Jinců do oblíbené hospody Šestka, kde ovšem obsluha tentokrát katastrofálně nestíhala a chvílemi jsme měli pocit, že se účastníme natáčení televizní grotesky. Protože bychom se zřejmě jídla ani pití nedočkali, začal obsluhovat Meduza a je třeba uznat, že mu to v roli číšníka moc slušelo :-).

Cesta z Jinců už byla zcela individuální,  snad kolik bylo možných cest, tolik bylo skupinek. Já jel s Thidneyem po červené přes Kuchyňkua pak po zelené do Haloun na palačinku. Cestou jsme narazili na další 2 skupinky, chvíli se zamíchali do té, pak zas do druhé.

Z Haloun jsme pak do Prahy dojeli ve třech a před 21. hodinou jsem byl zaslouženě ve vaně. Tachometr v tu chvíli ukazoval 140 km a 1860 nastoupaných metrů. Defektili jsme za celý den tuším pouze 2x, horší ale bylo, že cestou z Haloun havaroval na tzv. Teepexově stezce , kterou Teepex jako první pokřtil svojí krví.  nejzkušenější jezdec a organizátor výpravy  McBlacky. Podle posledních informací se snad jedná hlavně o oděrky, a vše napravila návštěva nemocnice a pár stehů. Jinak jsem určitě rád, že jsem se zúčastnil !  Fotky jsou tady . Fotil taky McBlacky, jeho fotky jsou tady

7 7. 2010  Horké letní počasí panovalo nad Evropou už nejméně týden. Řekl jsem si, proč neudělat nějakou pěknou vyjíždku do terenu, půda bude vyschlá, pěkně to pojede.

Na sraz nás dorazilo sedm: Snail, Radius, Plukovník, V pohodě klokan, Crom Thidney a moje maličkůstka. Za cíl jsme si odhlasovali Kamenici a po kratším ladění strojů (zejména toho Plukovníkova) jsme vyrazili. V lese bylo příjemně, cesta pěkně ubíhala a ani si nikdo nevšiml, že od Cukráku se blíží mrak jak deka zakrývající celý obzor. 

Přívalový liják nás dostihl v Psárech, naštěstí byla blízko hospoda i s fungující kuchyní. Při dobrém obědě a bouřlivé diskuzi, kdo nechal doma víc otevřených oken, jsme tam hodinovou bouři přečkali a pak pokračovali dál. ovšem již bez Plukovníka a Snaila, kteří se oddělili. A já to měl  možná udělat taky.

Na předku mám nějakou podivnou gumu Michelin A.T.  a lesy  a hlavně louky byly po bouřce totálně rozbahněné. Tak jsem měl při další cestě chvílemi pocit, že jsem víc  na zemi, než na kole.   Celkem tedy třikrát.

Poprvé mi to jenom uklouzlo v minimální rychlosti na mokrým kořenu, tak jsem se jen tak tiše sesul k zemi.

Podruhé to na mě přišlo  ve sjezdu na podmáčený louce, jel jsem blbec ve vyjetý koleji, no a dole v ní stála voda, na šikmém dně takový to mazlavý blátíčko, tak mě to katapultovalo asi 10 metrů od kola, ale ještě všechno v pohodě. Krásně jsem zaválel sudy a a zase vstal, poklonil se přihlížejícím a jelo se dál.

A po kilometru to na mě přišlo potřetí, díky bohu naposledy, Tam už jsem nepadal do strany, ale přes řídítka, to už bolelo mně i kolo. Naštěstí louka byla  měkká jak dětská postýlka , tak se mi nic vážnýho nestalo. Když jsem po chvíli vstal, vrátil ruku zpět do ramenního kloubu, smontoval kolo a jelo se dál. . Dál už jsem techničtější  úseky raději za hochy běhal s kolem v rukou jako nějaká slečinka.

Na Gryblu nás opustil Thidney, musel domů za psy. Zbyli jsme čtyři.

Do Kamenice jsme se nakonec dobahnili, cestou zpět se stavili v hospodě U Reného a přes Psáry vyrazili po červené k Průhonicím. Při křížení Vídeňské silnice se  mi náhle zastesklo po vaně, koňské dávce Ibalginu a suché posteli. Dál tedy pokračovali už jen Crom, V pohodě klokan a Radius. Vyjížďka to tedy byla mimořádně vydatná, jsem omlácenej jak fackovací panák, ale jsem rád, že jsem jel. Celkem mi to dalo 94 km a 1200 m  Fotky jsou tady

17-18. 7. 2010  Další dvoudenní akce, tentokrát na silničních kolech, kterou nám sice v půli překazila průtrž mračen trvající téměř 24 hodin ale i tak se vydařila. Spousta fotek je tady

 

17-18. 7. 2010 

 10-11. 7. 2010  Dvoudenní výprava na horských kolech do Kokořínského údolí. Kluci jeli z Děčína, já se připojil kvůli práci až v sobotu odpoledne přímo na Kokokořínsku. Přespali jsme v chatičce v ATC Kokořín a neděli znovu strávili na zdejších úzkých lesních stezkách. Pádů bylo nepočítaně, defektů jetě více ale parádních zážitků nejvíce. Teprve v neděli pozdě odpoledne jsme opustili místní tereny a po vlastní ose se přesunuli do Prahy. Fotky jsou tady